O věnečkách

Odpalované těsto je oříšek. Tedy ne doslova. Nejvíc asi známe odpalované těsto v podobě věnečků a větrníků. Když jsem začínala, pekla jsem ho nejmíň na desetkrát, než se mi povedlo, aby byl korpus propečený, dostatečně nafouknutý, zvenku křupavý, uvnitř vláčný, ale ne mazlavý. Hmota z mléka, másla, mouky a trošky soli se musí v kastrůlku správně „odpálit“, aby to bylo ono. Tam ten problém začíná. Potom se musí zamíchat přesný poměr celých vajec, a nakonec stříkat na plech, a ještě k tomu mít v troubě tu správnou teplotu a teplotní spád (to je vlastně postupné snižování teploty v průběhu pečení).

Zvláštní kapitolou jsou krémy do odpalovaného těsta. Opět – asi desetkrát jsem to zkazila, než jsem přišla na to, jak to udělat správně. Ne, máslo se do krému ze žloutků nemůže jen tak hala bala zamíchat. Musí mít tu správnou teplotu, ideálně co nejblíže žloutkovému krému, aby se nesrazilo. Dobrý krém ve věnečku, kterému byla věnována spousta práce prostě ničím nenahradíte. Dnes se většina těchto dezertů vyrábí strojově – přimíchají se nějaká sušená vejce, éčka a tak dál. To nechceš.

Nakonec se mi to přeci jen povedlo, první úspěch se dostavil u mini karamelových větrníčků a potom u větrníčků se sablé (to je taková tenká krustička z dalšího těsta na větrníku) s citronovým krémem. Na závěr chci říct. Nezavrhujte máslové krémy. Také mám ráda mascarpone a vše co představuje – velmi tučný lahodný a nasládlý italský sýr. Ale žloutkový máslový krém je lahoda, tedy když se udělá z dobrých ingrediencí, přidá se pravá vanilka, potom rum nebo citronová kůra. Karamelová šlehačka, levandulový krém, citronový krém… a tak dále a tak dále. Možností je milion. Ale máloco má na odpalované těsto s delikátní náplní. Věnečky rulez!